E.g. I stopped for a minute to / in order to/so as to rest.

Date: 2015-10-07; view: 534.

II.

Afford, agree, appear, arrange, ask, attempt, bear, beg, begin, care, choose, decide, determine, expect, fail, forget, happen, hate, help, hesitate, hope, intend, learn, manage, mean, neglect, offer, prepare, pretend, promise, propose, refuse, seem, swear, trouble, want, wish

e.g. I can´t afford to buy a new car.

Slovesa + -ing (gerundium)

admit, appreciate, avoid, consider, deny, dislike, enjoy, feel like, forgive, can´t help, imagine, mention, mind, miss, postpone, practise, risk, can´t stand, suggest

e.g. I can´t imagine you/your playing football.

Slovesa + infinitiv bez “to” (v činném rodě jsou bez částice “to”, ale v trpném rodě se částice „to“ vrací)

1. hear, see, watch…e.g. I saw you play tennis. (činný rod)

I saw you playing tennis. (s příčestím přít.- označuje delší dobu)

I was seen to play tennis. ( trpný rod)

2. let e.g.Let me go. I was allowed to go.(trpný rod) = slov.”let” nemá trpný rod – přechází tedy na sloveso “to be allowed”

3. make(ve významu nutit dělat co) e.g. They made me study.(činný rod)

I was made to study. (trpný rod)

Infinitivy i gerundia + různé vazby

try – to do– e.g. I must try to pass the exam. (snažit se)

doing– e.g. Try switching it on. ( zkus to)

suggest + -inge.g. I suggest going home ( navrhuji jít domů. = já půjdu také)

+ that sb should do sth e.g. I suggest that you should go home.(Navrhuji, abyste šli.)

(!po “suggest” nesmí následovat inf!)

go swimming …+ sports

remember + -inge.g. I remember locking the door. (Vzpomínám si, že jsem zamkla – před tím - v minulosti))

to doe.g. I must remember to send the letter. (Nesmím zapomenout poslat ten dopis. – v budoucnu)

mind + -inge.g. Do you mind my/me opening the window. (Nevadí vám, když…)

+ if e.g. Wouldn´t you mind if I opened the window? (Nevadilo by vám, kdybych … = 2.podmínkové souvětí)

It is worth doing( stojí za to …)

I don´t feel like +-ing (going there).(Nechce se mi tam jít.)

to have difficulty +-ing (studying…) (Mám potíž se studiem…)

to spend time +-ing (studying) (trávit čas studiem)

need – I need to go. I don´t need to go. pravidel. sloveso, činný rod(potřebuji, nepotřebuji)

need to be done = need doing – trpný rod e.g. My bag need to be repaired /= repairing

Gerundia se používají po všech předložkách.

Díky povinným vazbám se může v jedné větě nahromadit několik gerundií. Vazby na gerundia nebo infinitivy je nutné se učit zpaměti.

e.g. I asked her to consider putting off getting married. (po “consider” je –ing, po předložce je –ing také)

MODÁLNÍ SLOVESA (Modals Verbs)

Patří k pomocným, defektním slovesům. Po všech modálech následují inf – přít. (to do) nebo min. (to have done) ! bez částice “to”! Modální slovesa netvoří rozkazovací způsob –

e.g. You must stay at home! (použijeme přít.čas)

I. a) uvedená modální slovesa vyjadřují povinnost, schopnost. Jejich modální tvar je defektní, můžeme se s nimi proto pohybovat jen v čase přítomném ( s výjimkou could), potřebujeme-li vyjádřit další časy, musíme jít do opisů.

I must do - needn´t do= musím/nemusím (opis =to have to do)

I may do - mustn´t do= smím/nesmím (opis= to be allowed to do)(may do v kladné větě se používá minimálně, když tak v otázce – May I use …? = Smím si půjčit…?)

I can do - cannot/ can´t do= mohu/ nemohu,could do =mohl jsem/mohl bych (opisto be able to do)

I. b)následující modální slovesa pracují s infinitivy (přítomným + minulým)

will do, shall do, would do, should do( s přít. inf. směřujeme do bud. = budu dělat, dělal bych, měl bych dělat – např. dnes, zítra)

would have done, should have done( s min. inf. mluvíme o min.= (byl) bych dělal, měl jsem dělat – např. včera)

Další skupina modálních sloves má jiné významy, jako např.možnost, určitost, volbu mezi 2 možnostmi, zbytečnost minulého konání, nevyužití schopnosti něco udělat … nesmíme je míchat se základní skupinou. Tato nemá opisy a používá jen inf. – přít nebo min. Skupina shora je ke zvládnutí začátečnickému = povinná pro tuto úroveň, následující je pro pokročilejší. Tomuto způsobu vyjádření se můžeme vyhnout pomocí opisů – např. „I am sure he was/wasn´t at home“ místo „ He must have been / can´t have been at home.“

He must be at home (Určitě je doma). - přít. kladný

He can´t be at home. (Určitě není doma.) - přít. záporný

He must have been at home. (Určitě byl doma.) - min. kladný

He can´t have been at home. (Určitě nebyl doma.) - min. záporný

He may/ might (not) be at home. (Možná je/není doma. ) - přít.

He may /might (not) have been at home. (Možná byl doma.) - min.

He needn´ t have gone. Nemusel tam, jít, ale šel a bylo to zbytečné.)

You could have helped me. (You were able - but why didn´t you?)

(Byl jsi schopen, ale neudělal jsi to).

SOUSLEDNOST ČASOVÁ (Sequence of Tenses)

Nemáme ji v čj, ale i v aj je již projevem spisovného jazyka, zejména psaného.Nejčastěji se uplatňuje v nepřímé řeči a hl. výrazem je e.g. she said thatnebotold sb that

Jestliže jsou tedy výrazy v hlavní větě v minulém čase (e.g.said, told sb, knew, informed, thought, wanted to know, asked, threatened …), musíme veškerou promluvu i v souvětí posouvat do minulých časů – tzn.v nepřímé řeči mohou pak pouze zůstat čas minulý, předminulýa kondicionál “would”. Nesmějí ani zůstat časové next day, výrazy, musí přejít na časově neutrální – např. yesterday = previous day…, tomorrow = next day…, today = that day, this = that …)

Neposouvají se modály, jestliže nejsou v opisu (must, may…) a tvrzení, která mají obecnou platnost.

Posun časů: přítomný na minulý– e.g. He is a student. She said he was a student.

předpřítomný a minulý na předminulý –

e.g. I was there yesterday. She said you had been there the day before.

They haven´t been there yet. He said they hadn´t been there yet.

budoucí (will) na “would”- e.g. It will be O.K. I supposed it would be O.K.

!ale v tomto případě aj není logická, ale respektuje pouze gramatiku, v případě, že je bud.čas vyjádřen přít.průběh. nebo “is/are going to do” – posouváme tvary na “ was/were going to do”!

Otázky podmětné, předmětné, nepřímé (Subject, Object, Indirect)

Podmětné(ptáme se na podmět = na 1.p. = kdo, co?)

Předmětné(ptáme se na ostatní pády – koho/čeho, komu/čemu, koho/co, o kom/čem,s kým/čím

e.g. Who came with you yesterday? (Kdo s tebou včera přišel? = kdo, co = 1.p.= rovnou hlavní sloveso, žádné “do, did…”) – podmětná otázka

Who did you come with yesterday? With whom did you come yesterday?S kým jsi to včera přišel? = s kým, čím = 7.p. = předmět = musím použít pomocná slovesa daného času = “do, did…) - předmětná otázka (k ostatním pádům kromě 1.p.)

Nepřímé(na rozdíl od češtiny část podmětnou neposouváme za přísudkovou, pouze v části přímé otázky.

e.g. Could you tell me (přehozený pořádek) how old he is? (již jako oznamovací věta)

He wants to know how old she is. He wanted to know how old she was. (v sousled.čas.)

SOUVĚTÍ (CLAUSES)

PODMÍNKOVÉ SOUVĚTÍ (Conditional Clauses)(věta vedlejší vyjadřuje podmínku pro konání činnosti věty hlavní ) – hl. spojka – “if”, ale používají se i nevlastní spojky – např. provided, as long as, in case, unless (= if not +kladné sloveso) - gramatika je stejná. Následující jednoduché vzorce jsou základní a povinné. Nemusí ale být v uvedeném pořadí, např. na první pozici může být i věta hlavní nebo se mohou věty časově kombinovat podobně jako v čj. (např. Kdybych to včera udělal, dnes by se stalo … nejen podle vzoru, kdy oba děje se odehrávají v minulosti = Kdybych to včera udělal, tak se včera stalo… (Nesmíme zapomínat, že už v češtině nepoužíváme “archaické” vyjádření minulých podmínek – např. “kdybych byl býval”,stačí již přítomný kondicionál i pro vyjádření minulosti, ale angličtina toto stále striktně rozlišuje – e.g. If I had gone there yesterday …(mluvíme-li o minulosti, musíme použít past perfect) – česky můžeme říct po staru - kdybych byla šla nebo kdybych šla, jedná-li se ale o minulost musíme v aj použít If + past perfect.

1. “If” + přítomný (předpřítomný čas), will do (“will” future). (směřuje do budoucnosti)

can do(přítomné modální sloveso)

do!(rozkazovací způsob)

e.g. If he comes in time, he will call you. (= Jestliže přijde včas, zavolá ti.)

2. “If” + minulý čas , would do. (= přítomný podmiňovací způsob) (směřuje do bud.)

e.g. If he came in time, he would call you. (= Kdyby přišel včas, zavolal by ti.)

3. “If” + předminulý čas, would have done. (= minulý podmiňovací způsob) (do min.)

e.g. If he had come, he would have called you. (= Kdyby (byl) přišel, (byl) by ti zavolal – v min.)

Kromě těchto zjednodušených schemat existují stejně jako v češtině jejich kombinace.

e.g. If you had studied English more in the past, you would be much better at it now.

(Kdybys ses (býval = v min.) víc učil,(min.) teď bys byl v tom lepší.(přít.)

“If” může být i v dalším významu, např. v předmětné větě, pak se “will” používá.

e.g. I don´t know if he will come. (Nevím, (koho, co = 4.p.)jestli (zda) přijde.

“WISH CLAUSES” = přací věty

česky se méně používají, jedná se o přání “kéž by…”.

I(you, he….) wish I (you, he …) nebo If only sb do sth. (! I wish to do sth… je jiná gramatika). V přacích větách zůstávají jen časy minulé = minulý, předminulý, “would” (= přítom.podmiňovací způsob).

1. I wish I had a new car. (but I don´t).(přítomná situace se posouvá do přání vyjádřeného minulým časem)

2. I wish I hadn´t gone there yesterday (but I went).(min.sit. na předminulý čas, vyjádření toho, co se nestalo))

3. I wish you wouldn´ t do it (stop doing that / don´t do that / It would be nice of you). ( přání do budoucna nebo přechod z rozkazu)

TIME CLAUSES = časové věty

Typické výrazy: when, till, until, before, as soon as, while, after

Odkazují na budoucnost, ale ve vedlejší větě (následují po spojkách) musíme použít jen čas přítomný ne budoucí jako v čj, až ve větě hlavní je “will”. Strukturou se to podobá 1.podmínkovému souvětí, ani tam ve vedlejší větě nesmí být „will“.

e.g. When I come back I will call you.

PURPOSE CLAUSES = účelové věty

a) ve větě hlavní i vedlejší je stejný podmět = souvětí je spojeno pouze inf. – “to do” nebo zdůrazněným “in order to do, so as to do” –zápor = pouze před “to” vložíme not e.g. not to do, in order not to do, so as not to do

I am going to start now, in order not to miss the beginning.(v záporné větě používáme tento zdůrazněný infinitiv, nestačí pouze “to”.

b) ve větě hlavní je jiný podmět než ve větě vedlejší –musíme použít spojkyso that, in order that -!ne infinitiv!

1) sloveso věty hlavní je v časech přítomných(přít.,přepřítom.,bud.) = pak po spojce ve větě vedlejší následují přítomné modály e.g. can, shall, will, may…

e.g. I am going to start early so that I won´t get stuck in the traffic.

2) sloveso věty hlavní je v časech minulých(min.,předmin.,kondic.,) = pak po spojce následují modály minulé e.g. could, should, would, might…