Spravedlnost

Date: 2015-10-07; view: 408.

With respect to the United Nations, it can be argued that the UN has had greater success in humanitarian goals than in collective security actions. Should nations be allowed to decide on their own whether to conduct a humanitarian intervention, or must there be some international sanctions such as a resolution of the Security Council?

Tariffs and quotas are the most obvious ways governments can interfere with free trade. What are some other examples of barriers of free trade? Include in your discussion the process of tariff reductions in the GATT/World Trade Organization (WTO) since 1947. Discuss the process of economic integration, including free trade areas through the European Union (EU).

POLS-210 Final Exam

Етапи становлення, структура і основні напрями розвитку світового ринку на сучасному етапі.

Since the General Agreement on Tariffs and Trade was set up, tariffs and taxes on imported goods become very important for international trade. This organization's goal was to control tariffs and reduce it in rounds. This process happened in nine rounds. The first rounds took place in Geneva in the 1950's and it was the beginning of the GATT which functioned to 1994. The next round took place in 1960's and was named after the American President John F. Kennedy. The round which was set up in Tokyo in 1970-1979 was a nice attempt to reduce tariffs, but the most successful was the Montevideo round (1983-1994). It also marked the beginning of WTO. The last and the most unsuccessful round was the Dona round.

However, there are lots of other methods to protect and promote domestic products except tariffs and quotas. For example, domestic content laws determine the percentage of domestic components of a final product and are very popular in auto industry. Another example of non-tariff barriers is governmental subsidies on trade. It keeps the price of the products higher and protects the target group. Language, packaging labels, custom and entry procedures are also the forms of non-tariff barriers. For instance, to import goods in France all the documents should be in French. That's the example of a language barrier.

The foundation of the European Union was the starting of cooperation of France and Germany. The first step in European integration was the creation of free trade area. It allows the free trade between the participating countries, but there are no common external tariffs. The examples of this stage are EEC, NAFTA, and MERCOSUR. The second stage is based on the first step, but it also has a common external tariff. The final step in European integration is the introduction of the economic union. In this step the member states' economic, monetary, fiscal, antitrust or cartel, labor and environmental policies. The EU is now at the stage called political union, which was established by the Maastricht Treaty in 1994.

After the fall of the Berlin Wall, the collapse of the USSR and the end of the Cold War, the world was plunged into an era of uncertainty. Instead of an expected a peace dividend, we saw a rise in low-intensity conflicts within states, incidents of genocide and ethnic cleansing, and the emergence of a new strain of international terrorism – a world of small wars, weak states and new threats.

The 1990's raised important questions about if, when and how the international community should respond to political conflict through intervention and peacemaking efforts. In places like Bosnia, Kosovo, Rwanda, Somalia, Haiti, Liberia, East Timor and more recently Iraq and Sudan, the world was been confronted with deadly situations, claiming innocent lives. Despite the apparent moral and ethical imperatives to protect the vulnerable, the issues surrounding intervention remain conflicting and unresolved.

Humanitarian intervention is the threat or use of force across state borders by a state (or a group of states) aimed at preventing or ending widespread and grave violations of the fundamental human rights or individuals other than its own citizens, without the permission of the state. In defining humanitarian intervention in this way, I can exclude two types of behavior associated with this term. They are: non-forcible interventions such as the threat or use of economic, diplomatic or other sanctions; and forced interventions focused on protecting or rescuing people's lives.

It is every state's responsibility to protect its citizens from genocide, war crimes, ethnic cleansing, and crimes against humanity. If a state fails to do so, it then becomes the responsibility of the international community to protect that state's population in accordance with Chapter VII of the UN Charter.

Syria's civil war and the growing toll on civilians have raised new debate about the international community's responsibility of a humanitarian intervention by outside forces. Michael Walzer writes that, “Humanitarian intervention is justified when it is a response to acts…that “shock the moral conscience of mankind.” In my opinion, since a state cannot attack and kill citizens of other states legitimately, it doesn't follow that they can do so within their own borders either.

To sum up, if the assistance can help to save lives, the international community should intervene and protect the state's population. I think, it is the responsibility of international community to provide help in such situations as natural disasters, genocides, war crimes or ethnic cleansing, as the main goal of UN is to promote piece and stability.

Liberálové sdílejí víru v rovnost příležitostí tzn., že každý by měl mít ve společnosti stejnou šanci stoupat nebo klesat. Také že sociální rovnost je nežádoucí proto, že lidé se nerodí stejní, mají různé schopnosti a dovednosti. Pro liberála rovnost znamená, že jednotlivci by měli mít stejné možnosti své nerovné nadání a nerovné schopnosti rozvíjet. ^[10]

3.3.1.5 Stát

Liberálové tvrdí, že na základě svobodného jednání jedinců vznikne tolerantní společnost, kterou lze nazývat liberální stát, ale obávají se, že svobodní jednotlivci by mohli chtít ostatní lidi vykořisťovat, brát jim jejich majetek, nebo je dokonce zotročovat, pokud by to bylo v jejich zájmu. Také tvrdí, že naše svoboda vyžaduje, aby se ostatním bránilo do naší svobody zasahovat, a naopak svoboda ostatních vyžaduje, aby byli chráněni před námi. Svoboda tudíž může existovat jedině „v rámci práva“. Jak bylo řečeno Johnem Lockem, „kde není právo, není svoboda“. Základem svobody společnosti je, aby bylo zamezeno ji pošlapávat. Liberálové se domnívají, že tuto ochranu může poskytnout jen suverénní stát. Stát ztělesňuje zájmy svých občanů, a pokud se tyto dostanou do sporu, vystupuje jako neutrální rozhodčí. Liberálové ho považují jako neutrálního arbitra.

3.3.1.6 Ústavní vláda

Liberálové jsou přesvědčeni na jedné straně o potřebě vlády a na druhé straně v ní vidí riziko, které vláda ztělesňuje. Vláda vykonává moc a je hrozbou pro svobodu jedince. Liberálové
se vždy obávali samozvaných vlád, kde je možno vládnout dle předsudků vládce. Proto volali po takzvané „ústavní vládě“. Ústavní vláda je omezena ústavou, což je soubor norem, povinností a práv. Ústava vymezuje moc a hranice vlády. [11]

3.3.2 Konzervatismus

3.3.2.1 Počátky konzervatismu

V hovorovém významu má slovo konzervativní spoustu významů, jako např. umírněné nebo opatrné chování, konfekční nebo konformistický životní styl, obavy ze změny apod.

Slovo „ konzervatismus“ jako označení specifického politického stanoviska, či politické ideologie se začalo používat až počátkem 19. Století. Přibližně roku 1820 se jím označovala opozice vůči principům a duchu revoluce roku 1789. Konzervativní ideje se formovaly v reakci na zrychlující se tempo politických, sociálních a ekonomických změn, především symbolizovaných francouzskou revolucí.

3.3.2.2 Podoby konzervativního myšlení

Myšlení konzervativců nabývalo mnoho nejrůznějších podob, protože se přizpůsobovalo dosavadním tradicím a různým národním kulturám. Pro příklad., Britský konzervatismus v rozsáhlé míře čerpal z myšlenek E. Burka, který neodmítal slepě jakékoli změny, ale prosazoval uvážlivé odhodlání „měnit, aby bylo možno zachovat“. V Evropě, kde autokratické monarchie existovaly ještě i v 19. Století, vznikla značně odlišná a mnohem více autoritativní podoba konzervatismu, která proti sílícím reformním tlakům hájila monarchii
a autokracii.[12]